Úvodní strana
Tady je Víčkovo!!!

Partneři:

TOPlist

Blog

cara

MČR štafet a družstev

Vloženo: 3.10.2013

Zatímco Pablog velmi rychle upadá v zapomnění, na Tady je Víčkovo! se objevil další článek, tentokrát o mistrovském víkendu štafet a družstev.
Pro sobotní závod jsme byli, jinak většinou skeptickým Béďou, pasování do rolí černých koní závodu, a tak jsem neponechal nic náhodě a přes týden si důkladně odpočinul od běhání. A když k tomu přidám profesionální kinesio-zatejpování od Elišky, startoval jsem po dlouhé době s perfektně bezbolestným kontíkem, což vydrželo po celý závod :)
O dramatickém průběhu závodu už toho bylo napsáno dost, tak jen ve zkratce. Na zmatení soupeřů jsme takticky proházeli osvědčenou sestavu a já rozbíhal. Proč jsem nesplnil úkol a nepřiběhl první?
Především díky špatné volbě na 16., kde mě doběhl pelotón, díky váhání v dohledávce 25. a bídné fyzičce. Druhé místo s malou ztrátou nás však drželo ve hře. Vaša po nemoci na druhém úseku trochu ztratil a předával 10. Vojcek na posledním úseku běžel podle svých slov špatně, ale oproti normálním smrtelníkům skvěle, a vytáhl naši štafetu na 6. místo na dostřel od bedny a daleko před právem podceňovanými štafetami LCE a AOP, což se muselo večer řádně zapít.
Nedělní závod družstev byl dost slavnostní příležitostí pro použití starých dobrých pytlosonů, které si nakonec oblíbilo více členů našeho družstva.
A pochopitelně se ke slovu dostala i, při štafetových závodech tolik důležitá, taktika. Kontrolování kódů, natožtak popisů kontrol, je při štafetách značně nepříjemné, dokonce bych řekl i pomalé. Zatímco jiní po startovním výstřelu sváděli ostré souboje o co možná nejlepší pozice v pelotonu a schytali přitom spousty ran, já jsem si vklidu popisy odstřihnul z mapy a narval do popisníku.
Bezpečně jsem věděl, že ztracených pár vteřin na startu se mi na trati dvojnásobně vrátí.
Vzhledem k tomu, že se tento nápad velmi osvědčil, můžeme předpokládat masivní rozvoj používání popisníků na štafetách již od prvních závodů příští sezony. Proto doporučuji pořadatelům, aby u výdejny map pověsili nůžky na provázek, minimálně pro každou kategorii jedny (pro početnější kategorie dvoje či troje)! Závodníci prvních úseků si budou muset vzít na start vlastní nůžky (v oddílových barvách), které pak budou sbírány u startovního lampionu.

Víčkův jablkový koláč

Vloženo: 9.9.2013

V sobotu jsme byli 2. na štafetách. Největšího úspěchu ovšem dosáhl jablečný koláč, a proto rovnou přistoupím k hlavnímu tématu tohoto povídání.

Na Víčkův jablkový koláč jsou potřeba následující ingredience:
- polohrubá mouka - 375g
- máslo - 3/4 balení
- cukr krupice - 100g
- cukr moučka - 223g
- prášek do pečiva
- vanilkový cukr
- kakaou
- vejce - 4ks
- 2 velká, 7 středních a 1 malé jablko
- hrozinky
- citron (šťává)

Všechny suroviny smícháme dohromady. Výslednou hmotu dáme na plech, šoupnem do trouby a pečeme, dokud to není hotové. Podáváme po malých kouscích výhradně ke slavnostním příležitostem!

Mapy z víkendových závodů najdete v digitálním mapovém archivu, detailnější popis potom na nové dravé štice na poli O-blogů.
Sobotní stupně vítězů a tekuté ceny, které večer našly uplatnění.

HLUBOLA

Vloženo: 22.8.2013

Předprogramem Hluboly byl laufík po krásách hlubočského okolí, při kterém se nic zajímavého nestalo kromě další, už trošku trapně obligátní, Vojckovy příhody se psem. Jakmile pes zaútočil, Vojcek ho chtěl nakopnout a zvrtl si při tom kotník. Že by konec hlavního favorita Hluboly těsně před vrcholem sezóny?
Nejčernější obavy se nenaplnily, a tak se hlavní favorit spolu s dalšími závodníky mohli postavit na start prvního závodu Hluboly - sprintu po Mariánském Údolí. Nic ovšem neměl předem jisté, neboť trať závodu skýtala mnohá překvapení. Jedním z nich byla 14 let stará mapa, dalším potom umělé zakázané prostory, které, ač hlídány pořadateli, nebyly v terénu vyznačeny, což dělalo některým závodníkům velké problémy.
Zpestřením byl divácký úsek přes zahradu a nově vybudovanou lávku, kterou těsně před závodem rozbil hurikán Malda. Některým závodníkům se tento úsek natolik líbil, že ho absolvovali dokonce 2x.
Vítězství v závodě a hodnotné ceny si měli odvést Madla a Vojcek. Fotografie do síně slávy:
Holky sluší vám to, ale příště se dívejte do kamery!
Nejlepší sprinteři a velká radost z cen.
Po slavnostním vyhlášení následoval večerní kulturní program - návštěva sponzorského klubu Ibiza v sousedním městě, za zlevněné Hlubola-vstupné. Hvězdou večera byl vyhlášen Kobřík, který to rozjížděl na parketu, sbalil místní kočky, rozbil foťák a usnul jako první.

V sobotu přišel na řadu hlavní závod. Start musel být posunut kvůli lenosti závodníků, především pak Zdeny, která na Hlubole úspěšně rozvracela morálku.
Po druhé hodině se přecejenom odstartovalo a hrdinové 1. úseku se vydali bojovat s nástrahami velmi náročné a zrádné tratě.
Už se pomalu schylovalo k hamba startu 2. úseků, když se na radiu objevili první závodníci. V lese byli velmi dlouho, a proto občerstvovačka nemohla chybět.
První úsek nic nerozhodl, odstupy na předávce byly minimální.
Nervozita v cílové aréně - kdo se objeví první z druhého úseku?
Startovní pole roztrhal Malda a připravil rozhodující náskok pro svůj tým. Vítězi Hluboly 2013 se tak stávají Bahňák, Malda a Maroš.
Kvůli zpožděnému programu již není možné uskutečnit pivní štafety v plánovaném rozsahu. Pořadatelé však reagují velmi flexibilně a pod taktovkou Kobříka organizují pivní přímo v cetru Hluboček.
Dvoučlenné týmy běžely 3 kola, z každéhož se přidělovaly body. V prvním kole se exoval 1 lahváč, ve druhém se pily 2 a ve třetím bylo nutné vyžahnout 5 lahváčů v týmu. Byl to poslední závod Hluboly, a tak všichni pochopitelně vydali i ty poslední zbytky svých sil.
Z vítězství se po dramatickém průběhu radovala Madla a Panchy.

Na závěr Hluboly byl připraven decentní kulturní program na Folkovém festivalu a v přilehlé putice. Vše probíhalo v mezích slušnosti.

ZPÁTKY V TRÉNINKU

Vloženo: 9.8.2013

Tento článek je o brutálním točení - nevhodné pro slabší povahy.

CENA STŘEDNÍ MORAVY

Nedávno jsem si na zpestření tréninku pořídil kolečkové lyže a orientační závod na inline bruslích (při CSM) za humny byl jedinečná šance je vyzkoušet v akci. Trať natažená po cyklostezce s technickou pasáží na okraji Týna nad Bečvou nebyla obtížná. Spestřením bylo množství falešných kontrol. Taky jsem jednu bouchl a obdržel tak trestnou minutu. Po většinu závodu jsem však byl až neuvěřitelně rychlý. Brzdné manévry před kontrolami jsem začínal příliš pozdě a kontroly přejižděl o desítky metrů. Celkový výsledek tak nebyl příliš slavný.
Pro běžné ježdění na lyžích bez kontrol je však cyklostezka podél Bečvy parádní a dá se na ní jezdit celkem rychle.
Odpoledne jsem si ještě střihl sprint v Lipníku nad Bečvou. Síly mi sice došly už po 500 metrech, ale kotník vydržel bez problému!

BĚH NA VRŠATEC

Po celodenním vedru a prodlouženém sprintu jsem byl celkem zničenej, ale když mě Milan večer na pivku přemlouval, ať s ním jedu další den na běh do vrchu na Slovensko, nemohl jsem říct ne. Cestou jsem se dozvěděl, že jedeme do Bílých Karpat hned za hranice. Na místě jsem zjistil, že jde o mistrovství Slovenska v běhu do vrchu, nikoliv však podle shromaždiště, které vypadalo jako na menším oblasťáku v OB. Zato startovní taška za 5 éček byla celkem luxusní. Mimojiné obsahovala například startovní číslo, tričko, sklínku, vychlazenej gambáč, bochník chleba a poukázku na zmrzlinu.
Kopec se zříceninou hradu Vršatec na první pohled nevzbuzoval přílišný respekt - 8,5 km a 500 m převýšení. Aby to bylo náročnější, pořadatelé vytyčili trasu po vyprahlých loukách a start naplánovali na 3 hodiny odpolende, kdy teplota konečně překročila 38°C.
Hned po startu jsem zkušeně nechal běžet první skupinku a zařadil se za borce s lahví vody v ruce. Tempo se zdálo pohodové a já se těšil, až to poslední 2 km pořádně napálím.
Minuli jsme ceduli 1. kilometru a já začal být nehorázně vyschlej. Na 3. kilometru jsem začal vyhlížet občerstvovačku, která ale měla být až 2 km před cílem. Začal jsem přemýšlel, jestli se hodí přejít po 4 km závodu do chůze nebo bych byl až takovej tragéd. Na 5. kilometru jsem nechal běžet borce s lahví - zrovna, když jsem ho nejvíc potřeboval. Nakonec to dotáhl na 3. místo. Naštěstí jsem dostal napít od náhodného turisty, což mi dodalo síly na doklopýtání k občerstvovačce.
Od občerstvovačky už to z mé strany byla spíše chůze a ptaní se diváků, kolik ještě zbývá do cíle. Pořád mi říkali, že už jenom 1,5 km. Tak jsem možná spíš stál na místě. Ale když už jsem byl nahoře, ten výhled do údolí Váhu stál za to!
Pohled na sousední kopec taky nebyl k zahození.

Vyhrál Imrich Magyar, tedy žádný záhadný maďarský favorit, jak se proslýchalo před závodem, ale známý a kvalitní slovenský vytrvalec. Mně nadělil víc jak 4 minuty, což si teda za rámeček rozhodně nedám. Naopak dobře běžel Milan, který skončil druhý a způsobil zmatky při slavnostním vyhlášení, když se přiznal, že není Slovák. Komu vlastně dáme medaili? Nakonec to pořadatelé vyřešili šalamounsky. Medaili obdržel borec s lahví, který mi ještě pláchl o 3 minuty, ale prize money putovaly do Hluboček.

DLOUHÉ STRÁNĚ

Kdo by nyní čekal nějaký odpočinek, ten se teda šeredně plete. Hned další den totiž startovala dlouho plánovaná Tour de Dlouhé Stráně. Do diplomky to už sice nepoužiju, ale stejně jsem se chtěl na toto unikátní dílo osobně podívat.
První etapa vedla z Hluboček do Velkých Losin k Adélce na chatu. I přes totálně tuhý nohy a bágl na zádech jsem se celkem rozjel a do Staré Vsi dorazil s velkou rezervou před západem Slunce, takže jsem se ještě stihl osvěžit v bazénku, potoce a hospodě u Franty Alberta. Potom už stačilo jenom vyjet na Skřítek a užít si sjezd do Velkých Losin. Ve sjezdu ovšem přišla menší komplikace v podobě technických problémů s kolem, takže jsem musel každých 1,5 km zastavovat. Do cíle jsem to proto zvládl už za tmy a 10 vteřin před začátkem brutální bouřky.
Druhá - královská etapa už vedla přes Dlouhé Stráně. S Áďou a Dukem jsme zvolili variantu po lesních cestách, která oproti mírnějšímu stoupání po asfaltu naokolo rozhodně nebyla zadarmo. Div, že se ke konci nedostavil hlaďák.
Další do sbírky výhledů.
Výhled na Praděd.
Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny.
Další fotky najdete ve fotogalerii.
Z Dlouhých Strání následovala "terénní" vložka, kde jsem si ověřil, že MTBO není sport pro mě. A jelikož se Áďa s Dukem, na pokraji svých sil, odpojili na Rabštejně, stal jsem se jediným, kdo dokončil Tour de Dlouhé Stráně. Sláva vítězi!

VIČKART V AKCI!

Vloženo: 23.7.2013

Kdo by si nechtěl zaběhat na mých mapách, že? :-) Stav zraněného kotníku mi zatím neumožňuje přílišné trénování, natožtak závodění, což není nejlepší zpráva pro fanoušky. Ale alespoň je to ideální příležitost dát na mém blogu prostor známému podnikatelskému subjektu Vičkart, který naopak rozhodně nezahálí. Kde se tedy můžete v nejbližší době s Vičkartem setkat?

HLUBOLA

16-18. srpna letos rozhodně nebude žádný o-klid. Hlubočky hostí již nespočítatelný ročník nejvýznamnější orienťácká akce vesmíru - Hluboly. Co vám budu vyprávět, bude to nezapomenutelné. A Vičkart bude opět při tom!
Kromě 3 závodů se na Hlubole můžete těšit také na bohatý kulturní program. Jen namátkou - vystoupí hvězdná kapela The Deers nejen se svým hitem "Smyslný gurmán" (známý také pod jménem "Kobřík v mekáči"). Proslýchá se, že je na cestě další pecka, která bude mít premiéru právě na Hlubole. Veškeré a aktuální informace nalezente na facebookovém profilu akce, kde se můžete i přihlásit. Ano, ještě stále je to možné. A to i přesto, že letošní Hlubola není masová záležitost, jako v předešlých letech. Neváhej a přihlaš se ještě teď!

VIČKART V KONGSBERGU

V posledních dnech Vičkart dokončil mapovací práce v nádherných terénech v okolí norského Kongsbergu. Zmapoval jsem 2,5 km2 z obrovského prostoru, který bude využit letos na podzim na mistrovství Norska v nočním OB a ve štafetách a příští rok v červnu na závody světového poháru. Zúčastní se i česká reprezentace?
Rozhodně doporučuju, protože terény stojí za to. O tom se ostatně můžete přesvědčit na několika fotkách, které jsem během mapování stihl pořídit.

Tyto akce jsou zdejším oddílem pochopitelně brány velmi prestižně a přípravné práce jsou již teď v plném proudu. Například do rizikových míst v lese jsou umisťovány dopravní značky, aby nejlepší závodníci neběhali příliš rychle a nedošlo tak ke zbytečnému zranění.
Dodržování bude kontrolováno track trackem.

Terény v okolí Kongsbegu jsou velmi náročné nejen fyzicky, ale také mapově. A není nic lepšího, než se na záludnosti těchto terénů pořádně připravit mapovým tréninkem. K tomu lze využít třeba některé z nedalekých map vytvořených v minulých letech - Kampenhaug, Kisgruveasen atd.

Samotné mapování v norské divočině skýtá kouzlo možnosti setkání se zdejší zvěří. Já měl to štěstí, že se mi povedlo největší zvíře, které jsem tam letos potkal, dokonce natočit. A vy máte to štěstí, že se na to můžete podívat!

Daleko častější ovšem bývá setkání s menšími, ale o to nepříjemnějšími obyvateli lesa - komáry a jiným hmyzem. Na tyto zmutované bestie nepůsobí žádné repelenty. Jediná jakž takž ochrana je pravidelná konzumace vychlazeného piva.
Lahvovej gambáč bych si nekoupil ani za 32 CZK, natožtak za 32 NOK. Musí jej nahradit luxusní nealko za 4,90.

Dobrou noc, pokračování bude příště!

























PECA JE SKVĚLÝ, PECA JE NEJ!

Vloženo: 15.5.2013

Častou náplní mého blogísku jsou ukázky mapových chyb a zpytování svědomí nad nepovedenými závody. Patrně si říkáte, že už žádné mapové chyby nedělám, když se tu dlouho žádný nový článek neobjevil. Za poslední půlrok jsem těch kufrů skutečně udělal jen velmi málo. To proto, že jsem většinu času léčil různá zranění a k mapovým běhům se příliš nedostal. Všechno jsem chtěl dohnat velkým článkem o soustředění ve Švédsku a Tiomile. Místo toho přidávám alespoň zkušenosti s návštěvou švédské nemocnice.
V prvé řadě bych chtěl pogratulovat skvělému Pecovi k tomu, že mě porazil na oblasťáku, a především k vítězství v sázce (proto ten na první pohled zvláštní, leč velmi pravdivý nadpis). Sázka byla uzavřena 24. prosince ihned poté, co jsem se namlsal vítězstvím v prestižním Běhu na Jedovou, což se později ukázalo jako můj největší úspěch této sezóny. Předpovídal jsem v ní dosažení skvělých časů na dráze či na silnici na různých distancích. Dnes už asi nikoho nepřekvapí, že ještě ten samý den večer mě začal bolet natažený sval.

"PILON FRACTURE OF THE DISTAL TIBIA"

Do Švédska jsem po několika dalších zranění vyrážel konečně zdravý a plný očekávání, což ovšem nemělo dlouhého trvání. Hned druhý den jsem si totiž navlékl další článek na nekonečný řetěz zranění, který se, čert ví proč, táhne už od loňského mistrovství na klasice. Při osudovém došlapu se ozvalo křupnutí a já tušil, že to nevypadá dobře. Pokračoval jsem kulhaje dál, že to rozběhnu, avšak skončil jsem po 200 metrech na lesní cestě uprostřed lesa, kde adrenalin definitivně vyprchal, a já na nohu najednou nemohl došlápnout. Nový problém se objevil vzápětí, když jsem z více než 5-kilometrové cesty do cíle uskákal po jedné noze sotva pár metrů, začalo pršet a mně začala být fakt zima. Naštěstí se mi povedlo stopnout hned první auto ze dvou, které tu za rok projedou - jelo za 2 minuty a hodilo mě až do cíle.
V první chvili mě napadlo, že mě potkalo něco podobného, jako na zmíněné klasice (viz před-předminulý článek). Myslel si to i fyzioterapeut Lala, který mě ale pro jistotu vzal do nemocnice ve Skövde. Ošetření ve švédské nemocnici je ve znamení nekonečného čekání na doktory. Skutečnost, že Lala je Švéd, vše naštěstí velmi usnadnila. Protože lékařům namluvil, že na nás čeká celý tým (což byla nejdříve pravda), jsme předběhli celou čekárnu. Na příjem pacientů jsem se tak dostal již po půl hodině, na první ošetření po 2 hodinách a na rentgen již po 3 hodinách. Následovalo však další dlouhé čekání na doktorku, která mi sdělila šokující diagnózu - zlomenina v kotníku a nevyhnutelná operace. Po rychlém zvážení jsem se rozhodl, že si operaci nechám udělat doma, a tak mi dali provizorní dlahu. Potom následovalo ještě čekání na injekci a papíry a po 7 hodinách v nemocnici jsme mohli konečně jet na chatu. Kdyby to Lala neurychlil tím, že spěcháme na letadlo, tak tam čekám ještě teď.
Na chatu jsme dorazili v 9 večer a já si uvědomil, že jsem od snídaně nic nejedl a téměř nic nepil. Na chatě mi naštěstí moje kuchařská skupina nachystala super tortily a Dana mi dala spoustu sladkostí, tak to bylo hned lepší:) Ve 3 ráno mě Radovan hodil na letiště do Götenborgu a já se tak dostal domů. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří mi jakkoliv pomohli (v nemocnici, s cestou, jídlem, balením, sladkostmi...). Raději vás nebudu jmenovat, protože bych možná na někoho zapomněl a stejně si to mnozí ani nepřečtou, ale vážím si toho.

ČESKÁ NEMOCNICE

Pro zainteresované nyní uvádím, jak bylo zranění dále léčeno českými lékaři. Že v různých zemích může být různý přístup k řešení zdravotního problému se ukázalo v olomoucké nemocnici. Asi 10 specialistů se v podstatě shodlo, že lepší varianta je v mém případě neoperovat. Nevím, zda mají ve Švédsku jiné technologie, ale zpevnění postiženého místa šroubem v ČR přináší v podstatě jen ochranný mechanismus zamezující posunu či odchlípnutí kosti. Urychlení léčby je minimální a běhání ve vodě po 14 dnech, jak mi bylo řečeno ve SWE, nepřichází v úvahu. Také proto jsem se rozhodl kotník neoperovat. Noha tak byla ponechána a zatím stále zůstává v sádře - v té provizorní švédské. A pravděpodobně v ní ještě ňákej ten týden zůstane.


Óda na Pablog

Vloženo: 3.11.2012

Z redakce Pablogu zazněla kritika stránek Tady je Víčkovo. Mimo jiné bylo vytýkáno málo nových článků, a proto přidávám jeden.

Óda na Pablog

(aneb to nejhezčí, co lze o Pablogu napsat)

Světe div se, vzniklo cosi,
co jméno Pablog pyšně nosí,
avšak kvalitou se nehonosí.
Chudák ten, kdo přečte to si.

Bystrý člověk ihned zjistí,
tohle nemá cenu čísti.
Tohle cenu čísti nemá,
vyšumí to do ztracena,
dřív než strom se zazelená.

Když jsem četl první článek,
přemohl mě rychle spánek.
Báseň Kondor - perla to je,
raději bych sněd kupku hnoje.

Znudila i Vojcka Krále
a pokračovat bych moh dále.
Když to četl, byl ve stavu,
div si neustřelil hlavu.

Vás že taky bolí hlava?
Je tu jedna dobrá zpráva.
Pablog prý se bude rušit.
To však mohl každý tušit.

@ Víčkage Paradise

Soustředění Šternberk

Vloženo: 29.10.2012

Jelikož se moje kariéra pomalu blíží ke konci, je potřeba předávat zkušenosti mladším nadějným závodníkům. Ti nejnadějnější z hanácké oblasti, a nejenom odtud, se sjeli minulý prodloužený víkend na SCM soustředění do Šternberka. Společně s kolegou Vojckem jsme pro ně připravili přednášku o našem "tréninku" od žáků až po současnost. Zdůraznili jsme především to, co si myslíme, že jsme dělali dobře a občas i špatně. Tak snad se z toho alespoň někteří poučili.
Tady se můžete na přednášku ještě jednou mrknout. Přednášku, kterou měl následně ještě kolega Bc Vojta Král o své letošní sezoně, potom najdete zde.
Jinak soustředění to bylo na velmi dobré úrovni. Především tolik dobrého jídla si napamatuju, že bych někdy na soustředku jedl, na SCM určitě ne.
Jelikož stále ještě nemůžu běhat a nemám tak žádné zajímavé analýzy postupů, zbylo tu trochu prostoru pro reklamu... Vánoce se blíží. Lámete si hlavu s tím, jak potěšit nejbližší? Nevíte co koupit za dárek a už teď víte, že to nebudete vědět? Je někdo z vašich nejbližších orienťák?
Klasický problém, který řeší téměř každý, a Tady je Víčkovo! má nyní fantastické řešení. Je jím skvělý balíček obsahující celoroční tréninkový plán na míru, pravidelné konzultace s trenérem a 5 sezení u fyzioterapeutky. To vše, a teď se podržte, za neuvěřitelnou akční cenu 1999 Kč. Objednávejte tady.
Neváhejte! Pokud objednáte do 10. listopadu, obdržíte navíc praktický Hlubola dárek zdarma!!! Akce platí do vyprodání zásob.