Tady je Vickovo

Blog

Víčkova roláda

Vloženo: 2.2.2012

Sport na vysoké úrovni dnes není jen každodenní poctivý trénink, ale také zdravá a výživná strava. Nechal jsem se tedy inspirovat několikanásobným vítězem Hluboly a rozhodl se uvařit k snídani krupicovou kaši. Né vždy jde ovšem všechno podle plánu a místo původně zamýšleného jídla může vzniknout něco jiného.
Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nemohl jsem nikde najít jednu z nejdůležitějších surovin pro tvorbu krupicové kaše - krupici. Jediné, co krupici trochu připomínalo, byl obsah jedné z dóz bez nápisu. Pořád jsem si ale nebyl jistej, jestli to není spíš nějaký druh mouky do pekárny. Ale co, musí to být krupice, a tak jsem se pustil do vaření.
Co čert nechtěl, výsledek příliš nevypadal jako krupicová kaše. Tak co teď dělat s vařenou moukou s mlíkem? Operativně jsem se rozhodl změnit recept a ukuchtit specialitku. Vzpomněl jsem si na 3 kuchařské zásady, kterými se řídím:

vařit metodou pokus - omyl

čím víc surovin se použije, tím líp

suroviny se odměřují od oka

a jal jsem se dělat pokrm, jaký ještě žádné světlo na kuchyňské lince nespatřilo. Mléčnou mouku jsem smíchal s nespočtem surovin, které naše kuchyně poskytla. Na závěr byla přidána ještě samotná esence chuti a vše bylo zamícháno mým kuchařským srdcem. Vzniklé těsto bylo vzápětí rozpůleno ve dví a rozváleno na plech. První půlka byla upečena ještě týž den a skončila v zapomnění. Ta druhá, přes noc uleželá a podle chuti té první ještě dalšími ingrediencemi vyšperkovaná, byla ponechána napospas žhnoucí troubě. Po 20 minutách byla vyňata, potřena marmeládou, smetanou, posypána kokosem a stočena do rolády. Vznikla tak roláda nepopsatelné chuti, zároveň sladká i slanná, kompaktní a na jazyku rozplívající se. Zprvu trpká, ale časem jí člověk přijde na chuť.

Tak byla stvořena Víčkova roláda. Kuchařské veledílo, které dokud svět neznal, žil v radostném nevědomí. Ale nyní trpí, že nemůže roládu mít každý den. A přitom je její vzik pouhým dílem náhody. Nebo to snad takhle chtěl osud? Těžko říct. Ale i ty největší vědecké objevy občas vzniknou náhodou. A na závěr soutěžní otázka - myslíte si, že ta tajemná počáteční surovina byla mouka nebo krupice? Nebo snad něco jiného?:) Kdo odpoví jako první správně, může se těšit na lahodný kousek Víčkovy rolády.

Hlunola

Vloženo: 28.1.2012

První ročník Hlunoly byl bezesporu nezapomenutelným zážitkem pro všechny zúčastněné. Běžet noční na dokonalé mapě je sranda, ale když je ta mapa lehce nepřesná a navíc bez cest, je to to správné orienťácké dobrodružství.

O chyby v řádech Kobříka a víc nebylo nouze. Podle slov jednoho závodníka bylo štěstí, že to běžel večer, protože kdyby to viděl ráno tak se posere. No přesvědčte se sami na 3D rerunu. Výsledky naleznete na stránkách nočních mapových tréninků.

Hlavní cenou pro vítěze Hlunoly mělo být vynikající kurecí stehno marinované v medu. Vítězi letošního ročníku však byli všichni, kteří se zúčastnili. Proto se z této hodnotné ceny můžou radovat všichni! V době závodu se sice stehna ještě marinovala, a tak nebylo možné je předat, avšak řiďme se známým heslem "jíme očima:"

Stehna vypadala nějak takhle a mohu vás ujistit, že byla vynikající:) Tak dobré chutnání!

Orienťák je plný mapových chyb, máš odvahu běžet Hlunolu?

Vloženo: 25.1.2012

V dnešní době se čtenář populárních orienťáckých blogů dočítá jenom o nehorázném točení nebo o heroických výkonech v bažinách, které by si zasloužily minimálně přijetí u norského krále. Ostatní závodníci, včetně mě, si vedle nich připadají jako amatéři. Máme to za potřebí? Abych alespoň trochu zvedl morálku těmto závodníkům, především pak z jednoho nejmenovaného oddílu Ještědské oblasti, rozhodl jsem se ukázat, že se stále ještě dělají chyby. Zde vidíte hitparádu 3 nejvtipnějších chyb z minulého víkendu, které jsem vyrobil.

1. zásek - bál jsem se jít do hustníku, tak ho obíhám.

2. zásek - stačí lehce uhnout ze směru a chyba je na světě.

3. zásek - vzal jsem si k srdci radu, že disknout něco takhle na začátku sezóny je výborný, takhle si na to dám příště pozor.
Další mapy z víkendu naleznete v digitálním archivu.
Velké chyby můžete očekávat také na prvním ročníku Hlunoly neboli nočním orienťáku v Hlubočkách, který se koná už ve čtvrtek. Poběží se v typickém hlubočském terénu. Zkušení už ví, že místy je i průběžný. Ti co nemají strach a budou dost rychlí (do středy rána), možná se ještě stihnou přihlásit.

Jizerská 50

Vloženo: 14.1.2012

První vrchol nové sezóny měla být Jizerská 50 a moje sázka s Pečim, kdo bude mít lepší čas. V tomto článku se dozvíte, jak probíhala příprava na tento legendární závod. Předem vás však zklamu, nenajdete zde žádné zápisky o nehorázném točení a už vůbec ne z Norska.
Peči je velmi dobrý lyžař, avšak já jsem pro Jizerskou počítal hned s několika trumfy v kapse. Kromě toho, že jsem měl na Jizerské startovat ze 2. vlny a Pečís až z 8., jsem také plánoval tréninkový lyžařský pobyt nedaleko francouzského Chambéry, kde je Lenka na Erasmu. V době, kdy ještě v Jizerkách nebylo dost sněhu, jsme si tak mohli zalyžovat v lesích okolo La Feclaz - v centru posledního WOC v orienťáku. Běžecké tratě jsou tam pěkné. Avšak poměrně nás překvapil francouzský zvyk - platit za vstup na tratě (7 euro za půl dne).
Po návratu z Francie jsem pocítil klasickou depresi. Běhání v českých lesích byla trošku nuda a moc mi nepomohl ani první nočák v Bělkovicích, kde jsem se motal jako Maďar v kukuřici. Až 24. prosince jsem vyrazil oprášit staré stezky na tradiční výběh na Jedovou, kde se mi podařilo vyhrát velmi prestižní horskou prémii.
Těsně před silvestrem jsem stihl absolvovat ještě 2 lyžařské tréninky na Paprsku. V týdnu jsem si střihl další nepovedený nočák. V pátek před Jizerskou jsem ještě naladil formu se svěřencem v Jablonecké hale.
Samotná Jizerská 50 byl letos velmi náročný závod, a to především psychicky. Startoval jsem ze 2 lajny, a tak si říkám: "není kam spěchat" a zařadil jsem se nakonec pole. Bohužel díky neustále padajícímu sněhu byly projeté sotva 2 až 3 stopy, a tak byla trať ucpaná snad ještě víc než loni, když jsem jel ze 7. A ono to nebyly ani stopy, ale jen nějaké pozůstatky, jediná stopa na celé trati byla na posledním kilometru. Poté, co jsem první polovinu trati absolvoval v turistickém tempu, lyže mi namrzaly a lepil se na ně sníh, jsem byl hodně naštvanej a říkal jsem si, že už Jizerskou nikdy nepojedu. Poté se to naštěstí začalo trošku rozjíždět. A možná to všechno bylo dobře. Tím, že jsem jel první půlku volně, mi aspoň zbylo hodně sil na závěr. Výsledný čas 3:55 je hodně špatný, ale vzhledem k podmínkám jsem celkem spokojenej.
A jak dopadla naše sázka? Pečís zajel skvěle! Startoval z 8. vlny, takže měl všechno ještě horší než já. Přesto mi nadělil 5 minut. Do příštího roku budu muset ještě hodně potrénovat!

Součty za rok 2011

Vloženo: 27.11.2011

Minulá sezóna byla první, kdy se mi podařilo dopsat celý tréninkový deník. Rozhodl jsem se, že toho využiji a podělím se s fanoušky o několik tréninkových statistik při nějaké slavnostní příležitosti... A není snad slavnostnější příležitosti, než zveřejnění nového designu stránek Tady je Víčkovo!!!

V prvním grafu naleznete zastoupení různých druhů aktivit v jednotlivých týdnech. Na ose y jsou zobrazeny hodiny.

Druhý graf je velmi podobný, pouze aktivity jsou sloučeny do tréninkových cyklů, které trvají 4 týdny. Celou statistiku ještě doplním konkrétními čísly pro celý rok - odběhal jsem 2580km, celková zátěž činila 307 hodin.
Odtrénovaných kilometrů a hodin v roce 2011 sice bylo víc, než kdykoliv předtím, avšak pořád to nebyla žádná sláva. A ani podíl tréninku ve vysoké intenzitě není závratný...
Celý článek zakončím optimistickou myšlenkou do nadcházející sezóny: nedostatků je sice mnoho, ale proto je taky dost prostoru na zlepšení.

Starší články naleznete v archivu.